Nekončící libyjská krize- III. díl
Události 2018
Na jaře roku 2018 se vyrojily zprávy o možném úmrtí Chalífy Haftara, které však později vyvrátili jeho nejbližší spolupracovníci. Tyto zprávy měly nejspíše za cíl demotivovat východní vládu a armádu natolik, aby došlo k vnitřnímu rozpadu. Informační vakuum, které vytvořil Tobrúk, navíc podněcovalo jisté pochybnosti o jeho zdravotním stavu. Vše se změnilo o několik týdnů později, kdy se objevil znovu na veřejnosti. Generál dle vyjádření prodělal mozkovou mrtvici, po níž se zotavoval v Paříži a následně se triumfálně vrátil zpět o Libye.
Další důležitou událostí tohoto roku bylo propuštění Sajfa al-Isláma Kaddáfího, kterého od roku 2011 držely Zintánské milice. Neustálé spory milicí s tripoliskou vládou (GNC a poté GNA) vedly k průtahům s vydáním, čímž ho nedobrovolné věznění ochránilo před civilním soudem v Tripolisu. Ten ho mezitím odsoudil za vážné zločiny k trestu smrti v nepřítomnosti. Nakonec byl propuštěn na základě žádosti Tobrucké vlády, které vyhověly bezpečnostní oddíly batalionu Abú Bakra as-Sadíqa. Sajf al-Islám byl propuštěn na svobodu dne 9. června. Zintánské milice mu navíc zaručily beztrestnost a umožnily odcestovat ze země. Tato událost jasně utvrdila svět, že Zintán, jenž hrál hlavní roli během revoluce v roce 2011, zřejmě nestojí pevně po boku Tripolisu. Co bylo hlavním cílem propuštění se asi nikdy nedozvíme, nicméně to potvrzuje fakt, že místní brigády jsou svrchované a nechtějí podléhat tlaku ze severu. V posledních letech navíc přibývá spekulací, potvrzujících spojenectví zintánských milicí s Tobrúckou vládou, což rozhodně nepředstavuje ideální stav pro Tripolis.
V průběhu let 2018-19 zaznamenal Haftar několik zisků na jihozápadně země, během nichž ovládl značné území včetně saharských ropných polí zvaných "Ropný půlměsíc". Hlavním motivem tohoto tažení bylo dle Haftara ,,vyčistění" (doslovně vykořenění) území od teroristů a povstaleckých skupin, které zde, bez větší kontroly tripoliské vlády, i nadále operovaly. Nejenže se v jejich přítomností značně snížila těžba ropy, ale na kdysi hýčkanou oblast dopadly značné ekonomické problémy. Místní představitelé začali kvůli této situaci naléhat na Tripolis pod pohrůžkou zastavení těžby, ke které prakticky došlo. Tato situace tak paradoxně připravila dobré prostředí pro vpád Haftarových jednotek do oblasti, kterou se jim bez větších přítěží povedlo ovládnout. Mluvčí východní vlády (LNA) komentoval tento úspěch slovy: “aš-Šarara je kompletně bezpečná a připravená k těžbě… strážci PFG předali ropná pole dobrovolně našim jednotkám.“. Tento postup zaznamenala GNA a tripoliská Národní ropná společnost (NOC) s velkou nelibostí, jelikož produkce oblasti představovala 800000 barelů denně. Po pozdějším diplomatickém nátlaku na Tobrúk došlo k dohodě s NOC o přerozdělování zisků, které měly jít především na umořování libyjských dluhů v zahraničí. Nejspíše k tomu přispěl i fakt, že se Národní ropná společnost začala více profilovat jako neutrální a apolitická organizace, než jak tomu bylo doposud.
S lokálními zisky se však východní vláda nespokojila a v březnu 2019 podnikla tažení pod názvem „Vítězný pochod“ proti Tripolisu. HoR si tím sliboval především svržení tripoliské vlády (GNA) a nastolení pořádku v zemi. Haftar před začátkem ofenzivy pronesl: ,,Tripolise, slyšíme tvoje volání..", čímž chtěl nejspíše legitimizovat své počínání jakožto akt dobré vůle a nutné pomoci. Na toto konto varoval předseda GNA as-Sarrádž před odvetnou akcí. V boji proti generálovi mu přislíbily pomoc misrátské milice, které zatím vždy stály na straně Tripolisu. Důležitou skutečností je fakt, že mandát GNA byl od počátku podporován především OSN a západními zeměmi. HoR, potažmo LNA, je naopak podporována Egyptem, Spojenými arabskými emiráty, Ruskem a nejnověji také Saúdskou Arábií, která jej sponzoruje především finančně. Dne 16. března varovali světoví politici před vznikem další občanské války, dojde-li k dobití Tripolisu Haftarovými jednotkami. V rámci vyostření situace vydala východní vojenská prokuratura zatykač na předsedu PC a premiéra as-Sarrádže z důvodu spáchání závažných zločinů proti státu.